Jak můžeme vypozorovat z historie změn SZP od počátku jejího fungování, reformy byly vždy nastaveny tak, aby zmírnily kritiku a zároveň bylo spokojeno co nejvíce zainteresovaných stran. V podobném duchu (spíše opatrné) se nesou i předběžné návrhy EU a prohlášení současného komisaře Daciana Cioloşe. Velmi obecná vyjádření Komise tak skoro poetickými frázemi opakují, že nová SZP by měla být udržitelnější, zelenější a zohledňující tzv. „nové výzvy“.
Pod těmito slovy si ale můžeme představit jen symbolické změny, budeme-li předpokládat, že se Evropská komise vydá cestou nejmenšího odporu, jako tomu bylo v minulosti. Vyplácení přímých plateb tak bude patrně obhájeno jako kompenzace farmářů za zajišťování pro veřejnost prospěšných funkcí (krajinotvorná funkce, ochrana biodiverzity, boj proti změnám klimatu atd.).
Právě o velikosti přímých plateb a způsobu jejich výpočtu se očekávají největší rozepře. Státy jako Spojené království, Švédsko či Dánsko odmítají plošné vyplácení těchto podpor a požadují tak radikální snížení přímých plateb nebo alespoň převedení části těchto prostředků na Rozvoj venkova.
Farmáři z nových členských států EU pak nesouhlasí s nespravedlivým výpočtem přímých plateb, protože ačkoliv Evropská unie předstírá, že přímé platby budou v roce 2013 v EU vyrovnány (mimo Bulharsko a Rumunsko), ve skutečnosti i po skončení přechodných období budou mezi výší přímých plateb na 1 hektar mezi státy značné rozdíly.
Odhad průměrných přímých plateb v EU-27 v roce 2013
Zdroj: Pospíšil, Michal (2009)
Na druhé straně máme pak státy jako Francie, Španělsko, Řecko, Itálie nebo Německo, pro které je současný systém výhodný a tudíž brojí proti větším změnám. Tyto tendence jsou patrné i z dokumentu „Společná Franko-německá pozice pro silnou SZP po roce 2013“, která byla vydána v polovině září tohoto roku. Přitom již samotný fakt, že tyto země našly společnou notu, naznačuje, že příznivci radikální reformy mají nevalnou šanci na úspěch. Kromě opakování již vyřčených obecných frází obsahuje dokument několik znepokujících tezí.
Zpráva totiž uvádí, že oba státy sice vnímají debatu o potřebě spravedlivé redistribuce podpor mezi členskými státy, ale pokud jde o jednotný tarif přímých plateb pro všechny členské státy, ten považují oba státy za neobhajitelný vzhledem k rozdílné finanční pozici členských států v rozpočtu EU. Jinými slovy Francie a Německo usilují o výplatu podpor podle příspěvku jednotlivých států do rozpočtu, což přinejmenším deformuje koncept finanční solidarity mezi státy EU.
Naopak jako uklidňující může znít francouzsko-německé „ne“ re-nacionalizaci SZP. To vítají především Ti, kteří se obávali, že by členské státy dotovaly své farmáře ze svých národních rozpočtů individuálně a uměle tak zvyšovaly jejich konkurenceschopnost, což by mohlo vést k výraznému pokřivení společného trhu.
Některé reformní návrhy se věnují i problému „malý zemědělec“ vs. „průmyslové zemědělství“ s tím, že by na úspory z rozsahu větších podniků měla nová SPZ brát ohled. To by samozřejmě nejvíce znevýhodňovalo velké podniky, zejména pak v České republice.
Neformální Rada ministrů zemědělství členských států EU, která se konala 22. září 2010 v Londýně, pak prokázala, že následná jednání o rozpočtu EU a tedy zároveň o podobě SZP budou opět spočívat na stejných překážkách, jako tomu bylo v minulých letech. Ministři některých států v čele s Caroline Spelmanovou (ministryní zemědělství Spojeného království) zde totiž reagovali na franko-německý dokument s tím, že si Německo a Francie již nemohou diktovat podmínky a požadovali snižování rozpočtu SZP nebo také srovnání přímých plateb zemědělcům ze starých a nových členských zemí.
Přitom lze očekávat, že Francie bude podmiňovat tyto změny zrušením britského rabatu, který je ve Společném království považován za rodinné dědictví po Margaret Thatcherové. Šance, že současný britský kabinet s euroskeptickým premiérem ustoupí, je potom minimální. Můžeme tedy předpokládat, že při nadcházejících jednáních o nové finanční perspektivě na období 2014 až 2020 se budou zástupci Francie a Spojeného království opět vzájemně „držet v šachu“.